středa 27. května 2015

Jak šťastné jsou ženy v Utahu?



Utah. 
Království jediné pravé vyvolené církve v celé sluneční soustavě. Ráj na zemi.




Jak řekl Gordon B. Hinckley, prezident Církve Ježíše Krista Svatých Posledních dnů - muži vládnou všemu a ženy mají svoje "odlišné role" a on sám za svůj dlouhý život (skoro 100 let) nikdy neviděl, že by si ženy na tento stav stěžovaly.


Co je však podstatné je právě to štěstí utažských žen. Podle mormonských statistic jsou mormonky nejšťastnějšíma ženama v USA.




Shodou okolností jsou také v rámci Spojených států ženami, které nejvíce ze všech užívají antidepresiva. Neexistuje žádný americký stát, kde by ženy užívaly více antidepresiv než v Utahu.



Každá 4.-5. žena v okolí Salt Lake bere antidepresiva


Na tom je vidět, jak jsou ženy nevděčné. Není divu, že je jejich mormonští manželé občas křesťansky proplesknou. 




Nebo jim vrazí pěst smrti.



Důležité je, že ženy nejsou v mormonské círki ani společnosti diskriminovány. Ani trochu. Nikdy.




To by církev nedopustila. 


To by nedopustili tihle svatí muži. 




Muži. Protože ženy tam být nemohou. Ještě to by scházelo...






(Budu rád, pokud si mě přidáte na FB a Googlu)




pondělí 25. května 2015

JOSEPH SMITH a postoj Kristova společenství




Odsoudil někdy Bůh homosexualitu? NE



Velké debaty se už po staletí vedou o otázce homosexuálních párů A samozřejmě se objevují ti, kteří zneužívají Bibli a Boha, aby lidem způsobili výčitky svědomí z toho, že s někým žijí v láskyplném vztahu.




Odkud pramení tyto nápady? Jejich kořen je samozřejmě v Leviticu, 3.Mojžíšově knize. Tam jsou praktikující homosexuálové během jednoho verše odsouzeni k smrti. A tím to končí.

Už myšlenka, že by se Bůh k tak významné věci, jako je homosexualita, zcela vážně vyjádřil takovýmto způsobem, je urážka Boha samotného.

Verš v Leviticu samozřejmě vůbec nepochází z Mojžíšovy ruky. Je to typický dodatek pozdější doby.

KRUTÁ A DEMAGOGICKÁ PRAVIDLA LEVITICU JSOU Z VELKÉ ČÁSTI VÝMYSLEM BABYLONSKÉHO OBDOBÍ.

Poté, co začali Židé žít naprosto nezřízeně a způsobili zkázu Jeruzaléma, byli dobyti babylonským vojskem a odvlečeni do vzdálené země. V zajetí pod babylonskou nadvládou došlo k tomu, že představení židovstva sepsali a kodifikovali pravidla, podle níž chtěli židovskou komunitu řídit a udržet bez "pohanského vlivu".

ŽIDOVŠTÍ STARŠÍ SI JEDNODUŠE PŘI-VYMYSLELI JAKÁKOLIV PRAVIDLA, KTERÁ SE JIM ZDÁLA JAKO POTŘEBNÁ.

Všechna tato pravidla pak prezentovali jako něco, co Bůh sdělil a přikázal Mojžíšovy.

Podobná situace nastala i v novozákonní době, viz Ustanovení Starších.



Někteří dělají z apoštola Pavla homofoba a člověka, který nahlížel na ženy jako podřadné. Nic nemůže být vzdálenější pravdě...



Tento model chování není nic neznámého. Také dnes existuje velká část křesťanů, kteří budou zákazy proti homosexuálům vkládat do úst našeho Pána, Ježíše Krista.

Využívají k tomu buďto Leviticu, nebo některých zmínek v Pavlových listech z Nového zákona.

1. Víme dnes už zcela otevřeně, že některé části Pavlových listů pocházejí z doby 10-20 let po Pavlově smrti.

2. Pavel je největší propagátor myšlenky, že stačí věřit v Ježíše Krista upřímným srdcem, a jsme spaseni. Že přikázání jsou bezmocná, aby nám to v zabránila. Hříchy neohrožují křesťana na spáse - pouze jeho neupřímnost vůči sobě, druhým a Bohu má tu moc.

3. Pavel psal Římanům. V Římě se každoročně konaly oslavy nejmocnější římského náboženství - Kybelina kultu. Při něm se kněží tohoto kultu veřejně kastrovali a stávali se symbolickými androgyny. Jako takové se poté oddávali sexu s nevykastrovanými muži.

Právě tyto jevy jsou Pavlem popsány v jeho listu Římanům.




Posledním případem je známá story SODOMY A GOMORY. Odjakživa ji konzervativci používají jako ukázku Božího trestu za homosexualitu.

Bůh sám o zničení Sodomy a Gomory mluví skrze proroka Ezechiela v 16.kapitole jeho knihy, kde vytýká Jeruzalému, že je mnohem horší než Sodoma. Zajímavé však je, že homosexualitu vůbec nezmiňuje. 

"Hle, toto byla nepravost tvé sestry Sodomy; pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, který měla i se svými dcerami. Ale ruku utištěného ubožáka neposilovala. Povyšovaly se a páchaly tím přede mnou ohavnost, a tak jsem je odstranil, jak jsem uznal za vhodné . A Samaří, to nehřešilo ani zpolovice jako ty. Tys však rozhojnila své ohavnosti víc než ony, takže jsi ospravedlnila své sestry všemi ohavnostmi, které jsi páchala."

Sodomský trest tedy není o nic více homosexuální, než je hřích onanie hříchem Onanovým. Onan byl totiž muž, který vykonával přerušovanou soulož, a nikoliv masturbaci (genesis 38.kapitola).



Zákaz homosexuality není biblického původu. Bůh by se k homosexualitě vyjádřil úctihodným způsobem, s láskou a vysvětlením, jelikož je to problém, který trápí velké množství lidí.  A problém samotný není ona homosexualita, nýbrž její odsuzování z strany "věřících".

Kdo soudí, bude souzen.



Jakub Sobek
(Budu rád, pokud si mě přidáte na FB a Googlu)





Není troufalé říkat, že můžeme být bohy?




pondělí 18. května 2015

Proč jsem odešel z "mainstreamové" mormonské církve

"Smutný až k smrti..."


Proč jsem odešel z LDS církve - mainstreamové a největší mormonské církve

AČKOLIV JSEM STÁLE MORMON.


1. Církev, která začala 14ti letým chlapcem, jenž nevěřil církvím, ale sám sobě a Bohu
se změnila na církev, která důsledně potírá jakoukoliv nedůvěru vůči církevní instituce.

LDS církev se odchýlila od toho, co učil Joseph Smith o "důvěře v církevní autority".





2. Církev, která kritizuje "staré křesťany" za cenzurování Písma svatého (Bible),

začala dělat to samé s dalšími Písmy (Kniha Mormonova, Nauka a Smlouvy, Drahocenná perla)

LDS církev manipuluje s texty, jež jsou v novodobých Písmech od Josepha Smithe. V Církvi se nečtou celé oddíly nauky a smluv - jen určité verše, kterou jsou použity v církevní kontextu. Celé části nauky a smluv se cíleně vynechává při učení a proslovech. Stejně tak jsou mnohá témata z Knihy Mormonovy tabu. Egyptské obrazy v Drahocenné perle se při výuce raději ani nezmiňují a neřeší.

POUŽÍVAJÍ SE PROSTĚ JEN URČITÉ ČÁSTI PÍSEM, KTERÉ LZE VYUŽÍT PRO CÍRKEVNÍ IDEOLOGII.





3. Církev, která tvrdí, že drží ZNOVUZŘÍZENOU PRAVDU,
ve skutečnosti tají, mění a popírá svou původní nauku.


LDS církev a její vedoucí si naprosto protiřečí, a přesto chtějí, abyste věřili že tato proměnlivá nekanonizovaná pravidla jsou "nauka". Tato pravidla pak kdykoliv změní a řeknou, že nebyla kanonizovaná a nelze za ně církev kritizovat.



4. Církev, která tvrdí, že ji vedou proroci, zjevovatelé a vidoucí,

ve skutečnosti už 100 let nepřináší žádná nová proroctví, zjevení ani vidění. 


Poslední kanonizované zjevení pochází z roku 1918 od Josepha F. Smithe, prorokova synovce. Ani Heber J. Grant,  ani George Albert Smith, ani David O. McKay, ani Joseph Fielding Smith, ani Harold B. Lee, ani Spencer W. Kimball, ani Ezra Taft Benson, ani Howard W. Hunter, ani Gordon B. Hinckley, ani nynější "prorok" Thomas S. Monson.

NIKDO Z NICH NEPŘEDLOŽIL NA KONFERENCI ŽÁDNÉ ZJEVENÍ, PROROCTVÍ, VIDĚNÍ NEBO PŘEKLAD POSVÁTNÝCH TEXTŮ.



Mormonský prorok, který nikdy neprorokoval


5. Církev, která je prý postavená na SVOBODĚ ROZHODOVÁNÍ,
používá tajných obřadů, o nichž členové nesmí mluvit, k tomu,
aby vynutila sektářské pravidlo, že nejvyšší církevní autority nesmíme kritizovat - nikdy.

Za žádných okolností,
i kdyby se mýlili.

V Chrámu je od každého člena žádáno, aby slíbil absolutní poslušnost církvi
a neváhal církevní organizaci obětovat svůj čas, energii etc.

Ne za Boha, ne za víru. Jen za LDS církev.

V LDS církvi se tomu říká "poslušnost". V normálním světě se tomu říká vymývání mozků.








Jakub Sobek
(Budu rád, pokud si mě přidáte na FB a Googlu)





pátek 1. května 2015

Katolické kněžství pro ženy - 7 DŮVODŮ





Jediné Kristovo kněžství


První ze sedmi spolehlivých důvodů, proč by také ženy měly sloužit jako kněží

V době Starého zákona měly ženy v oblasti náboženství rozhodně druhořadé postavení. Protože nebyly obřezány, nestávaly se osobně členkami Smlouvy. Nemohly přinášet své vlastní oběti. Byly vždy podřízeny mužům, a to i v náboženských záležitostech.
The mystery of baptism
Ježíš Kristus to všechno změnil.
Každá žena, která je pokřtěná, se stává druhým Kristem, podobně jako muž.
“Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl  mezi Židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou.“ Gal 3,27-28
Každá pokřtěná žena má plnou účast na Kristově kněžství, na jeho učitelském i královském poslání.

Křest znamená podstatnou, nezbytnou, základní otevřenost pro všechny svátosti včetně služebného kněžství.



Ježíš pověřil ženy, aby předsedaly Eucharistii


Při poslední večeři Ježíš ustanovil Eucharistii. Chtěl zůstat přítomen mezi svými navždy, aby tak s nimi mohl pokračovat v díkůvzdání Otci skrze svátostná znamení chleba a vína.
Ježíš řekl: “To konejte na mou památku.“ Tato věta je chápána jako pověření učedníků, aby konali Eucharistii v jeho jménu. Tridentský koncil toto potvrdil slavnostním vyjádřením: „Skrze slova ´To konejte na mou památku´, Ježíš ustanovil apoštoly kněžími a určil, aby oni i ostatní kněží obětovali (přinášeli v oběť) jeho tělo a krev. Toto církev vždy učila.“ (1562 AD, Denz. č. 1740, 1752).
What only men at the Last Supper?



Ve středověku každý pokládal za samozřejmé, že pouze muži byli přítomni při poslední večeři. To je to, co Leonardo da Vinci zobrazil na svém slavném obrazu (viz detail nahoře) a slovy vyjádřil Durandus od sv. Pourcaina (1270 – 1334): „Kristus vysvětil během večeře pouze muže, když jim udělil moc konsekrovat.
Ale je to pravda? Nebyly tam přítomny žádné ženy?
At the Last Supper women were there!
LAST SUPPER by Bohdan Piasecki
Poslední večeře byla paschálním jídlem (paschou).

Víme to z evangelia. Ježíš si přál připravit ji jako paschu, kterou by jedl se svými učedníky. „Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka…“ (Lk 22,7-16)
A víme z evangelií, že ženy byly vždy přítomny při společném jídle s Ježíšem.
Pro Ježíše to byl jeden ze způsobů, jak vyjádřit skutečnost Božího království.

A navíc, paschálního jídla se účastnila celá rodina, včetně žen. (Ex 12, 1-14)
Evangelia zmiňují příjezd Ježíše a Dvanácti „večer“ (Mk 14,17), ale jiní učedníci, kteří všechno připravovali, tam už byli, včetně žen.
 A tak si můžeme být jisti, že Ježíšova matka a ženy učednice byly přítomny při poslední večeři. 

Všem učedníkům Ježíš řekl: „Toto je moje tělo. Jezte z toho všichni. To konejte na mou památku.

Toto je kalich mé krve. Pijte z něho všichni.

To konejte na mou památku. (srov. Mt 26,26-28 a 1Kor 11,23-25)


Ježíšova slova „To čiňte na mou památku“ byla adresována všem učedníkům, mužům i ženám. Tak Ježíš pověřil učedníky i učednice, aby přijímali svátost svěcení a předsedali Eucharistii.



Osvobození od předsudků


Ano, v minulosti Církev odmítala světit ženy na kněze.
Ale proč?
Když posuzujeme církevní praxi v minulosti, musíme studovat důvody,  proč se tak dělo.

Pokud se týká žen, naše zjištění je znepokojující.

Ženy byly vyloučeny z kněžské služby kvůli zcela neoprávněným důvodům.
The evil of prejudiceTrojí předsudek zabránil ženám vykonávat kněžskou službu. 

1. Ženy byly považovány za méněcenné vzhledem k mužům v každém ohledu: po stránce fyzické, intelektuální i citové.
Vzhledem k tomu, že se věřilo, že pouze mužské sperma „obsahuje“ budoucí dítě, pohlíželo se na ženy jako na neúplné lidské bytosti.
Krátce řečeno: Ženy byly považovány za méněcenné, druhořadé bytosti..

2. Protože Eva zapříčinila pád lidstva z milosti, předpokládalo se, že každá žena nese prokletí jejího hříchu.
Ženy byly označeny jako hříšná stvoření.

3. Lidé si mysleli, že menstruace ženu znečišťuje. Jelikož byly považovány za necisté, nebylo ženám povoleno priblížit se k oltári ani vykonávat posvátnou službu. 

 Církev se stále potřebuje osvobozovat od sociálních a kulturních předsudků, které kontaminují její učení a praxi. 
Do r. 1854 papežové učili, že Bůh dovoluje otroctví, tedy něco, co je současnou Církví zcela zakázáno
Církev udělala mnoho podobných chyb jako je tato v průběhu své historie.

Ženy si dnes zaslouží, aby byly osvobozeny z doktrinálního předsudku, který jim stále zakazuje mít účast na službách v církvi, protože tato účast je součástí pravého Božího plánu. 


Svěcení jáhenek


V průběhu historie Církve se objevily tři služby, kterých je možno dosáhnout svěcením (svátostí kněžství).
Svátost kněžství se člení ve tři stupně:
biskupství, kněžství a jáhenství. Všechny tyto tři části, třebaže rozdílné svým rozsahem,
jsou součástí jedné svátosti kněžství.

Druhý vatikánský koncil mluví o jednéslužbě …Bohem ustanovenou církevní službu vykonávají na různých stupních kněžství ti, kteří se už odedávna nazývají biskupy, kněžími a jáhny.  (Lumen Gentium 28)
Women were ordained deacons!V rané církvi byly ženy svěceny na jáhenky.

Praxe je obsáhle doložena pro prvních devět století především ve východní části církve.

Jáhenky asistovaly při křtu žen, který vyžadoval pomazání a ponoření celého těla.

Známe přesný ritus svěcení, který byl používán. Zahrnoval vkládání rukou biskupem, vzývání Ducha svatého k udělení diakonátu a oblečení jáhenské štoly.

Přečti si zde jeden typický příkladtakového obřadu.

Jáhenské svěcení bylo identické ve všech podstatných náležitostech pro muže i ženy.Pokud jáhenky nebyly svěceny platně, nebyli svěceni platně ani jáhni.


 Východní část církve v tehdejší době byla plně katolická, protože ke schizmatu se západní církví došlo až v r. 1054.
Praxe může být vystopována zpět až ke sv. Pavlu. Spolupracovnicí mu byla Phoebe, jáhenka církve v Kenchrejích (Řím 16,1-2).

Mezinárodní církevní koncily, např. Chalcedonský, Trulský a II. Nicejský potvrdily svěcení žen na jáhny. 

Pokud byly ženy svěceny tehdy, jistě mohou být svěceny inyní.
 
Nejnovější kniha o Jáhenkách
No Women in Holy Orders? The Ancient Women Deacons
by John Wijngaards, Canterbury Press 2002.

"This is an exceptionally engaging and readible book, written with great empathy for the historical background. Wijngaards has also rendered a great service by translating the original sources and presenting them in an easily accessible format."




Potvrzení skrytou tradicí


Poklad zjeveného učení je nesen vírou všech věřících. To je jeho přirozený domov. Známe ho jako cit pro víru nebo cit věřících.

Církev učí, že „celé tělo věřících pomazané Duchem svatým, se nemůže mýlit ve víře“ (v českém překladu LG dosl.: Celek věřících , kteří mají pomazání od Svatého (…) se nemůže mýlit ve víře.)  Lumen Gentium 12

Ke skutečné tradici Církve nepatří jen to, co je řečeno veřejně, ale patří k ní i skrytá tradice, tradice, která leží hluboko v srdcích věřících.
Mary was venerated as priest!

pod obrázkem: Dotaz
Prosazujete tuto úctu k Marii – knězi? ! 

Odpověď:
Ne, neprosazujeme. Ale uvádíme ji jako příklad skryté tradice.
Jen podotýkáme, že tato úcta, tak silná jak mezi věřícími tak mezi klérem, bezpodmínečně – IMPLICITNĔ potvrzuje, že žena (Maria) byla knězem. V povědomí lidí proto žila skrytá tradice, že lze akceptovat, aby ženy byly knežími!
Takovým príkladem skryté tradice je dávné uctívání Marie jako kněze.

Věřící lid si udržoval přesvědčení, že Maria byla skutečně knězem, ze čtyř hlavních důvodů Maria patřila do kněžské rodiny. Maria vykonávala kněžské funkce. Maria nám dala Eucharistii. Maria je nám prostřednicí při odpuštění hříchů.

Úcta k Mariinu kněžství se projevovala v průběhu celých dějin církve. 

Tradice zdůraznila Mariinu kněžskou rolive dvou událostech: když obetovala Ježíše v chrámě a během jeho ukřižování na Kalvárii.

Tato úcta v církvi pokračovala až do roku 1927, kdy ji Svatý stolec náhle zakázal –pravděpodobně proto, že se zde nabízela linie vedoucí ke svěcení žen.


 Jakkoli privilegovaná Ježíšova matka byla, přece jen byla ženou. Pokud Maria mohla být knězem, pak jím může být kterákoli pokřtěná žena. 
Toto je skutečný příklad skryté tradice. Věřící vždy v hloubi svého srdce vědeli, že ženy mohou být také knežími.



Podpora díky vývoji v ostatních křesťanských církvích

Druhý vatikánský koncil učí,
že katolická církev se musí učit od
ostatních křesťanských církví


Následující tři citované odstavce jsou z Dekretu o ekumenismu II. Vatikánského koncilu (UR). Jsou citovány podle českého překladu Dokumenty II. vatikánského koncilu, Zvon, České katolické nakladatelství, Praha 1995. Text je uveden ve vĕtší šíři oproti anglické verzi. (Pozn. překladatele)
„Ti však, kdo se nyní rodí v takových společnostech a dosahují v nich víry v Krista, nemohou být vinĕni z hříchu odloučení a katolická církev k nim přistupuje s bratrskou úctou a láskou. Neboť ti, kdo vĕří v Krista a řádnĕ přijali křest, jsou v určitém společenství s katolickou církví, i když ne dokonalém… Nicménĕ jsou vírou ve křtu ospravedlnĕni a přivtĕleni ke Kristu, proto jim právem náleží čestné označení křestanů a synové církve je oprávnĕnĕ uznávají za bratry v Pánu.“ (UR 3 (pozn. překladatele: Kde jsou dcery církve a sestry v Pánu?) 

„Kromĕ toho mohou existovat mimo viditelné hranice katolické církve nĕkteré, ba mnohé a významné prvky a hodnoty, které společnĕ budují a oživují církev…“ (UR § 3)

“Církev je při svém putování volána Kristem k této neustálé reformĕ, kterou trvale potřebuje, nakolik je institucí lidskou a pozemskou.“ (UR § 5)
God is also at work in other Churches!
V ostatních křesťanských církvích mají ženy přístup ke všem službám vyžadujícím svĕcení. 

To platí nejen pro evangelikální církve, ale také pro tradiční církve blízké katolické tradici, jako je např. církev starokatolická, anglikánská, episkopální a metodistická.
Příklady viz zde. 

Připuštení žen ke službám je výsledkem dlouhého procesu modliteb a studia našich křesťanských bratří a sester.
Jejich skutečná křesťanská motivace a upřímné hledání toho, co Ježíš skutečnĕ chtĕl, lze najít
v publikacích mnoha klasických prací.


 Příklad ostatních křesťanských církví neprokazuje správnost svĕcení žen absolutnĕ.

Nicménĕ jedná se o vážný náznak, že toto je cesta, kterou Duch svatý také naléhá na katolickou církev.




Povolání Duchem svatým


Kořeny jakéhokoli povolání vycházejí z toho, že jsme byli stvořeni Bohem.
Každý potenciál v nás pochází z Boží ruky a každé povolání, ať už je to úkol, služba, způsob života nebo speciální poslání, vychází z Božího volání. Bůh nás volá z nicoty k tomu, abychom se stali osobami.

Pokud se týká povolání ke knĕžství, v církvi vždy bylo přesvĕdčení, že ryzí povolání pochází od Boha, a že by bylo zločinem takovým povoláním bránit.
Women are called to holy oders!Faktem zůstává, že mnoho katolických žen po celém svĕtĕ cítí povolání ke knĕžské službĕ. 

Prečti si svĕdectví současných žen, které cítí povolání ke knĕžství. 

V minulosti bylo toto povolání rozsáhle potlačováno kulturními a sociálními předsudky. Navzdory tomu existují příklady svĕtic, které své povolání zveřejnily:
sv. Kateřina Sienská, , učitelka církve,
sv. Terezie z Lisieux, učitelka církve a 

další.

Testy 100 žen, které cítí povolání ke knežství v katolické církvi, ukázaly, že ženy jsou stejnĕ schopné, stejnĕ motivované a stejnĕ důvĕryhodné jako mužští kandidáti pro knĕžství. Čti zde.


 Prostřednictvím vĕdomí katolických žen o povolání, kterého se jim dostalo, sám Duch sv. naléhá na církev, aby přezkoumala stávající zákaz svĕcení žen. 

Cenná charismata a dary žen pro službu se budou ztrácet tak dlouho, jak dlouho bude Církev ignorovat výzvy Ducha sv.







Jakub Sobek
(Budu rád, pokud si mě přidáte na FB a Googlu)






Církev a homosexualita 4 - Odsuzuje Bůh SEX?



Velké debaty se už po staletí vedou o otázce homosexuálních párů A samozřejmě se objevují ti, kteří zneužívají Bibli a Boha, aby lidem způsobili výčitky svědomí z toho, že s někým žijí v láskyplném vztahu.




Odkud pramení tyto nápady? Jejich kořen je samozřejmě v Leviticu, 3.Mojžíšově knize. Tam jsou praktikující homosexuálové během jednoho verše odsouzeni k smrti. A tím to končí.

Už myšlenka, že by se Bůh k tak významné věci, jako je homosexualita, zcela vážně vyjádřil takovýmto způsobem, je urážka Boha samotného.

Verš v Leviticu samozřejmě vůbec nepochází z Mojžíšovy ruky. Je to typický dodatek pozdější doby.

KRUTÁ A DEMAGOGICKÁ PRAVIDLA LEVITICU JSOU Z VELKÉ ČÁSTI VÝMYSLEM BABYLONSKÉHO OBDOBÍ.

Poté, co začali Židé žít naprosto nezřízeně a způsobili zkázu Jeruzaléma, byli dobyti babylonským vojskem a odvlečeni do vzdálené země. V zajetí pod babylonskou nadvládou došlo k tomu, že představení židovstva sepsali a kodifikovali pravidla, podle níž chtěli židovskou komunitu řídit a udržet bez "pohanského vlivu".

ŽIDOVŠTÍ STARŠÍ SI JEDNODUŠE PŘI-VYMYSLELI JAKÁKOLIV PRAVIDLA, KTERÁ SE JIM ZDÁLA JAKO POTŘEBNÁ.

Všechna tato pravidla pak prezentovali jako něco, co Bůh sdělil a přikázal Mojžíšovy.

Podobná situace nastala i v novozákonní době, viz Ustanovení Starších.



Někteří dělají z apoštola Pavla homofoba a člověka, který nahlížel na ženy jako podřadné. Nic nemůže být vzdálenější pravdě...



Tento model chování není nic neznámého. Také dnes existuje velká část křesťanů, kteří budou zákazy proti homosexuálům vkládat do úst našeho Pána, Ježíše Krista.

Využívají k tomu buďto Leviticu, nebo některých zmínek v Pavlových listech z Nového zákona.

1. Víme dnes už zcela otevřeně, že některé části Pavlových listů pocházejí z doby 10-20 let po Pavlově smrti.

2. Pavel je největší propagátor myšlenky, že stačí věřit v Ježíše Krista upřímným srdcem, a jsme spaseni. Že přikázání jsou bezmocná, aby nám to v zabránila. Hříchy neohrožují křesťana na spáse - pouze jeho neupřímnost vůči sobě, druhým a Bohu má tu moc.

3. Pavel psal Římanům. V Římě se každoročně konaly oslavy nejmocnější římského náboženství - Kybelina kultu. Při něm se kněží tohoto kultu veřejně kastrovali a stávali se symbolickými androgyny. Jako takové se poté oddávali sexu s nevykastrovanými muži.

Právě tyto jevy jsou Pavlem popsány v jeho listu Římanům.




Posledním případem je známá story SODOMY A GOMORY. Odjakživa ji konzervativci používají jako ukázku Božího trestu za homosexualitu.

Bůh sám o zničení Sodomy a Gomory mluví skrze proroka Ezechiela v 16.kapitole jeho knihy, kde vytýká Jeruzalému, že je mnohem horší než Sodoma. Zajímavé však je, že homosexualitu vůbec nezmiňuje. 

"Hle, toto byla nepravost tvé sestry Sodomy; pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, který měla i se svými dcerami. Ale ruku utištěného ubožáka neposilovala. Povyšovaly se a páchaly tím přede mnou ohavnost, a tak jsem je odstranil, jak jsem uznal za vhodné . A Samaří, to nehřešilo ani zpolovice jako ty. Tys však rozhojnila své ohavnosti víc než ony, takže jsi ospravedlnila své sestry všemi ohavnostmi, které jsi páchala."

Sodomský trest tedy není o nic více homosexuální, než je hřích onanie hříchem Onanovým. Onan byl totiž muž, který vykonával přerušovanou soulož, a nikoliv masturbaci (genesis 38.kapitola).



Zákaz homosexuality není biblického původu. Bůh by se k homosexualitě vyjádřil úctihodným způsobem, s láskou a vysvětlením, jelikož je to problém, který trápí velké množství lidí.  A problém samotný není ona homosexualita, nýbrž její odsuzování z strany "věřících".

Kdo soudí, bude souzen.



Jakub Sobek
(Budu rád, pokud si mě přidáte na FB a Googlu)








Ludmila Javorová - První česká kněžka v katolické církvi




V září 1970 se biskup Davídek rozhodl svolat na 25.–26. prosince 1970 do Kobeřic u Brna sněm společenství „Koinótés“, sítě tajně svěcených biskupů a kněží. Jedním z projednávaných témat mělo být i teologické posouzení možnosti svěcení žen. Na sněmu došlo k rozkolu podzemní církve, který přetrval až do roku 1989. Dva dny po sněmu Davídek vysvětil Ludmilu Javorovou na jáhna a kněze. Domníval se, že aktuální situace ho k takovému mimořádnému počinu opravňuje. Účelem svěcení bylo zajištění duchovní služby v ženských věznicích a pracovních táborech. Nesměla působit jako kněz veřejně a mimo věznice.


Vzhledem k tomu, že mnozí měli pochybnosti o platnosti kněžského svěcení ženy, v roce 1983 napsala Javorová papeži. Dopis předala v Praze osobně kardinálu Františku Tomáškovi a ten slíbil předat jej papeži. Odpověď nedostala. Když byla proti její vůli zveřejněna informace o jejím vysvěcení, doslechla se, že papež velkoryse anuloval její exkomunikaci. V roce 1996 byla předvolána na brněnské biskupství, které jí z Vatikánu tlumočilo, že je jí výkon kněžské služby zakázán. V roce 2001 Vatikán veřejně oznámil, že podle Katechismu katolické církve a podle pastýřského listu Jana Pavla II. Ordinatio sacerdotalis (1994) lze platně vysvětit na kněze jen pokřtěného muže.

„Marně hledám odpověď na to, že nikoho v mé církvi nezajímaly žádné okolnosti, za kterých bylo rozhodnuto o svěcení, kde jsem vzala jistotu tohoto charisma a jak jsem s touto službou nakládala. Postupovalo se jen v řádu práva a z hodiny na hodinu byl rozumově vynesen ortel neplatnosti. Nikdo se nezamyslel nad tím, že co je v bytí, nelze zrušit jen tímto způsobem, tedy prostým zákazem.“ – vyjádřila se k tomu. Ludmila Javorová v současné době (2012) vyučuje náboženství v římskokatolické farnosti u kostela sv. Cyrila a Metoděje v Brně-Židenicích.

Obsáhlý rozhovor s Ludmilou Javorovou na Českém rozhlasu: